Nuda, co to je? Tuto větu vypouští z úst zpravidla lidé sebevědomí. Nudu neznají v podstatě vůbec, buď ji nikdy neprožili v dostatečném měřítku, anebo jen částečně a cosi o ní slyšeli z vyprávění. Sebevědomý jedinec se většinou chová tak, že má ve svém životě dostatek tvořivých podnětů a naopak mu připadá, že nemůže stihnout vše, co si naplánoval. Jestliže se octne v prostředí, které mu nevyhovuje, snaží se jej buď změnit, anebo opustit. Tvoří podle obrazu svého svou vlastní realitu, kterou nabízí okolnímu světu a mohou mu připadat všichni lidé stejně nadšení a zabavení, jako je on sám.
Nuda je projevem nesebevědomého jednání
Ve skutečnosti je však realita od původních domněnek a představ docela odlišná. Podle statistických údajů zveřejněných ve Spojených státech, které monitorovaly společenské dění a praktické zkušenosti psychologů a psychiatrů, sužuje nuda více než 70 procent tamní populace.
Lidé neví, co si počít s volným časem, touží neustále po nových vnějších podnětech a jestliže tento trend postupuje a není zavčasu léčen, dochází k frustraci, nespokojenosti a vnitřnímu nesouladu, vedoucímu v krajním případu až k sebevraždě. Sebevražedné pokusy z nudy a z nedostatečné schopnosti zabavit se jsou bohužel poměrně častým jevem nejen v USA, ale i ve vyspělých evropských zemích.
Léčba se v takových případech soustředí ne mnoho explicitních faktorů, rozebírá se prostředí, v němž se pacient pohybuje, společenské kontakty, koníčky a zájmy, ale častokrát se zapomíná na prvotní příčinu nudy. A tou je nevyrovnaný vlastní psychický stav, pohled na svět, smysl života. Opomíjí se základní stavební kámen tvořivosti a tím je spokojenost se sebou samým, sebepřijetí, schopnost verbální i neverbální komunikace s okolím, rovnováha ve smyslu brát a dávat, pochopení jedinečnosti a rozmanitosti na úkor nezdravé soutěživosti a také upevnění vlastní zodpovědnosti sama k sobě a k ostatním.