Na začátku docházelo ke směně zboží za zboží, tedy tzv. barter. Problém tohoto výměnného obchodu spočívá v tom, že oba dva účastníci obchodu se musí dohodnout na výměně zboží, které mají právě teď k dispozici. Pokud by dané zboží neměli, je potřeba zkonstruovat „řetěz výměn“. Výměnný obchod je tak velmi časově náročný, neefektivní a dochází k poklesu produktivity práce a výroby, protože si lidé některé věci zase musejí vyrábět sami.
Tento problém tak vyřešil vznik peněz, protože lze rozdělit směnu zboží na dva procesy. Zboží nejdříve směníme za peníze a poté peníze za jiné zboží. Tím dochází k velké úspoře transakčních nákladů.
Jako první plnilo funkci penězzboží, které bylo univerzální a případně i vzácné, například plátno, tabák či koření. Toto zboží bylo přijímáno ne proto, že danou věc lidé chtěli spotřebovat, ale proto, že ji později mohli směnit za jiné zboží.
Později vznikly plnohodnotné peníze, které se razily ze vzácných kovů, hlavně zlata a stříbra. Tyto kovy byly použity protože:
– jsou poměrně vzácné a není možné rychle navýšit jejich množství
– i malé množství má velkou hodnotu
– jsou to užitečné kovy, které mají hodnotu „samy o sobě“, například ve šperkařství
– jsou měkké, snadno dělitelné a velmi trvalé, téměř nepodléhají korozi
I tyto peníze se však později stali nepohodlné, protože byly těžké a opotřebovávali se. Dále také nastal problém s peněžní zásobou, zlata začal být nedostatek a tak vznikly bankovky. Manipulace s papírovými penězi byla jednodušší, ale na druhou stranu vznikla i hrozba nadměrného vydávání peněz, které již nebyly kryty zlatem, a mohlo docházet ke vzniku inflace.
Dnes už se běžně používají bezhotovostní peníze, které máme uloženy v bance. Banka tyto naše peníze dále půjčuje dalším lidem, nepodniká tak s vlastními penězi, ale s penězi svých střadatelů, kterým za to vyplácí úrok.